čtvrtek 1. března 2012

VIII. - Jak jsem začal - d

4. srpna byly na stadionu ve Stockholmu pořádány další velké závody a naštěstí byli pořadatelé tak laskaví a pozvali mě. Nikdy jsem ještě nebyl pozván na závody, natož do velkého města jako Stockholm, o kterém jsem do té doby hodně slyšel, ale nikdy neviděl. „Přímo v nebi,“ pomyslel jsem si, když jsem se procházel po Vasově třídě. Měl jsem ubytování v hotelu Continental a když jsem vyřídil všechny administrativní povinnosti, šel jsem se podívat po městě. Chodil jsem po Vasově třídě tam a zpátky, obdivně koukal do výlohy, pozoroval dopravní ruch a lidi. Samozřejmě jsem měl strach místo opustit a vydat se někam dál do města, protože bych nenašel cestu zpátky.

Když jsem dostal hlad, šel jsem do restaurace Norma. Chtěl jsem sníst něco extra dobrého, co jsem předtím ještě nikdy neměl. Když servírka přišla s menu, dlouho jsem vybíral, než jsem jí řekl „a la carte“, u kterého jsem vůbec nevěděl, co to bylo. Servírka na mě byla milá a vysvětlila mi omyl („a la carte – podle menu“ (způsob řazení jídla při objednání a následném servírování, pozn. překl.) na druhý pokus jsem si tak mohl vybrat něco, co jsem předtím ještě neochutnal. Zůstal jsem u potatispuré (bramborová kaše), u kterého jsem rovněž nevěděl, co to je. Nebyl jsem tak moc nadšený, když mi servírka donesla starý známý „pärstampa“ (regionální název pro bramborovou kaši, pozn. překl.), jak se říká u nás v Jämtlandu. Úplně stejně vykolejen jsem byl druhý den na hotelu, kdy se mě uklízečka zeptala, zda chci kafe, čaj, čokoládu či silverte. Zatímco ty první tři věci byly starý známý, to poslední jsem neznal, a tak jsem si to objednal v domnění, že jde o něco extra. A tak jsem dostal horkou vodu, cukr a grädde – přesně to, co se pije doma, když zrovna není nikdo na návštěvě (silverte a grädde jsou velmi podobné pochutiny - kombinace tuku z mléka a horké vody, pozn. překl.). Po téhle zkušenosti jsem se už vždycky držel známých jídel.

Běžecký stadion ve Stockholmu byl pro mě od první chvíle srdeční záležitostí. Fin Kurki vyhrál 3000m dlouhý závod za 8.25.4 po velkém boji s Olanderem, který měl stejný čas. Johansson z Borås doběhl třetí s časem 8.32.4 a já skončil čtvrtý v čase 8.36.8 – nový osobní rekord. Ještě lepší než rekord byl fakt, že jsem porazil cizince, jednoho kluka z Itálie. Proti cizinci jsem do té doby ještě neběžel.

22. srpna jsem reprezentoval kraj Jämtland-Härjedalen v závodě na 1500 metrů proti Tröndelagen. Arvidsson vyhrál v čase 4.08.9, před Norem Varetem, zatímco já jsem skončil třetí s časem 4.10.8. 5. září jsem běžel v Sundsvallu a vyhrál 3000 metrů za 9.05, 19. září jsem pak časem 9.06 vyhrál trojku po silnici v Bergforsen před maratónským specialistou Lindströmem z Kovlandu. Třetího října byl poslední závod sezóny v Östersundu, kde Kälarne vyhrál 3000 metrů před Olanderem a mnou.

Žádné komentáře:

Okomentovat