neděle 26. února 2012

VII. - Jak jsem začal - c

Rok nato jsem vstoupil do místního velkého klubu v Kälarne. Začal jsem trénovat 17. března každovečerní 10ti kilometrovou chůzí po silnici. Tenhle způsob tréninku jsem nesnášel a nerozuměl jsem tomu, proč by měl běžec chodit. Přece musí být lepší běhat. Když jsem se coural už 14 dní, přešel jsem k zábavnějšímu tréninku a běhal jsem přibližně 3 500 metrů 5krát v týdnu.

9. května se konal terénní kros ve Fröso a tam jsem cestoval ve společnosti Fridolfa Westmana. To bylo jak fajn tak bez starostí, protože Fridolf měl bezednou peněženku a nevadilo mu zaplatit všechny náklady. Závod byl pěknej. Vyhrál jsem kategorii II a byl druhý celkově. Veselou příhodou bylo, že když jsem doběhl do cíle, Fridolf Westman byl hrdý na můj výkon a řekl mi: „Skákej a hejbej se, ať lidi vidí, že máš ještě spoustu sil.“ To jsem udělal a lidi okolo si pak mysleli, že nejsem vůbec unavenej.

24tého června jsem běžel 1500 metrů ve Strömsundu. Vyhrál Nisse Olander a já jsem byl druhý v osobním rekordu 4.13. O něco později v sérii závodů mezi městy Ragunda a Kälarne jsem vyhrál 800, 1 500 a 3 000 metrů v časech 2.01, 4.21 a 9.15.

18. července jsem v Kalärne skončil třetí za Henry Jonssonem – Kälarnanem a Olanderem v závodě na 1500 metrů a 22. července jsem vyhrál Hoockerloppet v Oostersundu – 2 km v čase 5.39.6. Gunnar Hoockert skončil druhý, Arvidsson třetí a Hjortling čtvrtý.
Moje rychlost a běžecký krok nebyly v té době na nějaké chlubení, to dobře dokumentuje juniorský oblastní přebor v Järpen, kde jsem doběhl 6tý na 400 metrů v čase 56 sekund.

1 komentář:

  1. Pěkné čtení.
    Těším se na další pokračování. V.

    OdpovědětVymazat