úterý 17. listopadu 2015

Pokud bych žil znovu …

Jak si čtenáři předchozích kapitol všimli, leží za mými výsledky těžká práce, ne nějaké dary k narození od Boha, co mi umožnili překonat tolik světových rekordů. Proto byly zcela mimo články novinářů s titulky z říše pohádek. “Běžec od narození”, “Bohem obdarovaný”, “Gunder zázrak” …. takovéhle podobné označení pro mě novináři měli a pokud by to vše byla pravda, tak bych nemusel v tréninku nic dělat. To je naprostý omyl a mládež i všichni, kdo se okolo běhání pohybují, by to měli vědět, pokud chtějí vyrovnat a později překonat moje rekordy.
Mé vrozené nadání se dá dokumentovat na časech, které jsem měl jako náctiletý. V 18ti jsem měl na 1500 metrů čas 4.14, v 19ti jsem běžel 400 metrů za 56 sekund, 2.01 na 800 metrů, 4.10.8 na 1500 metrů a 8.36 na 3 000 metrů. Čísla ukazují, že jsem byl silný - to bylo ze zdravé a těžké práce venku - ale běžecký krok nebyl nijak pozoruhodný. Určitě zde v zemi existuje spousta kluků, co mají mnohem větší nadání od mala než jsem kdy měl já, ale oni ve velké míře postrádali vůli a ambice, ty dva faktory, které nakonec na závodních okruzích rozhodují.
Jako příklad dávám mého největšího konkurenta Arne Anderssona, o kterém se říká, že měl svoji tělesnou konstituci proti sobě a musel velmi hodně trénovat - v realitě jsem trénoval tvrději než Arne, což se dá jasně dokumentovat z jeho zápisků o tréninku ve vánočním vydání Sportovních novin z roku 1951. To říkám jen proto, aby o běh zajímající se mládež měla jasno, že cesta nahoru je těžká a trvá dlouho, ale pokud se člověku cíl podaří, je rovněž odměna velká.

Pokud bych měl možnost žít znovu svůj běžecký život a od začátku vědět to, co vím nyní, tolik bych nezměnil. Jediné, s čím si jsem úplně jistý, že bych vyškrtl, je chůze, kterou jsem během zimy a jara dělal nahoře u Fridolfa Westmana. Už bych nešel byť jen jeden jediný krok během tréninku, jelikož chůze a běh nejsou stejné a jelikož člověk trénuje, aby byl běžec, není sebemenší důvod cvičit jiný pohyb než je běžecký krok. A dá se běhat po celý rok - terénem i po cestách i přes sníh a led, vždy oblečen v běžeckých tretrách a lehkých kalhotech. Navíc má běhání oproti chůzi - spousta staromilců stále ještě považuje chůzi za tréninkový prostředek - jednu hlavní výhodu a sice že tréninková fáze je výrazně kratší. Pokud bych (a to čistě teoreticky, protože nevěřím, že člověk může vybudovat vnitřní orgány a tělesnou sílu stejně chůzí jako během) měl získat stejnou sílu a výbušnost chůzí místo během, trval by mi trénink 4-5 krát déle. Můj trénink nikdy nezabral více než 25-30 minut v zimě a 15-20 minut na fázi, pokud byla země holá bez sněhu, ale to všechno bylo samozřejmě za plné rychlosti. Pokud bych to měl chodit, tak by to samozřejmě zabralo 2krát tolik. Podle mých zkušeností musí běžec trénovat 6krát týdně během období prosinec - duben a 2krát denně během období květen až červenec, což znamená, že musí šetřit časem a využívat ho co nejefektivněji. To jde jen pokud člověk běhá co nejrychleji. Pokud bych se držel a trénoval 2 hodiny denně, byl bych zcela znuděn a bez jakékoli jiskry, když přijde nejdůležitější část závodní sezóny. Je možné trénovat tvrdě cca půl roku bez toho, aby člověk ztratil jiskru. 

(Nový světový rekord zaznamenal Bo Lindman, na obrázku mi právě gratuluje.)


Samozřejmě že svaly a vnitřní orgány jsou schopné absorbovat skoro jakékoli množství tréninku, ale nervy (zájem - jiskra) by to již nezvládli.
Jak jsem již několikrát zmiňoval, je během tréninku vždy nutné běžet tak velkým tempem, že je člověk unaven až zcela vyčerpán. I přes tuto únavu by běžec neměl vzdát, naopak by měl pokračovat dále, aby se naučil sebezapření. Mnohokrát během běžeckého závodu, pokud není běžecká forma tak dobrá, je běžec apatický a unavený. Pokud se ale člověk nenaučí tyto symptomy porazit během tréninku a vzdá se, prohrál sám nad sebou a to je pro sportovce ten největší zločin jak vůči sobě, tak vůči svým spolupracovníkům a publiku.
Nyní když komentuji můj trénink, chtěl bych upozornit, že jsem vždy oslavoval jednoduchost a že jsem jen zřídka zařazoval nějaká speciální cvičení do mého tréninkového programu. Jsem plně přesvědčen, že jednoduchý a bezelstný trénink vede k nejlepším výsledkům. Nikdy jsem neběhal v těžkých botách, nepraktikoval nějaké gymnastické cviky a posilování nohou, neběhal nějaký lehký běh na zahřátí na začátek tréninku, neběhal speciální trénink do kopce ani z kopce, a tak dále. Všechny tyto věci jsem vždy považoval za nesmysl, co se týká vývoje běžce na střední a dlouhé tratě. I přesto, že je možné, že všechny výše uvedené metody vedou k lepším svalům, orgánům a technice, znamenají delší denní trénink, dlouhé rozjímaní nad jejich pozitivy a negativy - ne každý může akceptovat všechny metody - a to vše společně způsobí, že je člověk sportem přehlcen až na samou hranu. Tím akorát člověk ztrácí jiskru a v realitě tak “pomocné prostředky” nemají pozitivní ale negativní efekt. Švédský terén i počasí umožňuje denní běhání a to je bez jakýchkoli pochyb ten nejjednodušší a nejefektivnější trénink.

V principu věřím, že moje tréninkové metody vyhovují všem, ale tu a tam si člověk samozřejmě musí náročnost napasovat podle svého těla.

“Kdybych žil znovu…,” jmenuje se rubrika. Jelikož můj trénink nahoře u Kälarneho byl z velké části zbytečný, měly by případné - výše uvedené - změny v tréninku změnit i mé výsledky. Rovněž vidím, že moje cesta do USA v roce 1943 měla velmi negativní efekt na moji výkonnost. Měsíc dlouhá cesta lodí mi sebrala kondici a neměl jsem tak šanci zaběhnout časy, na které jsem měl v květnu toho roku natrénováno. Pokud bych myslel jednoduše v číslech, samozřejmě bych turné vynechal, ale USA je USA a když se to všechno sečte, tak bylo snad lepší zažít něco nového a veselého na druhé straně Atlantiku než mít svoji listinu rekordů o pár vteřin - o kolik vlastně ? - lepší.

2 komentáře:

  1. Myslíš, že by si běžec měl dávat cíle na rok, dva a pět dopředu? Výběhy si Gunder zapisoval ex post, trénoval jen když měl monotónní náplň dne a nic jinýho na práci (natož zábavu) a mířil vždy nejdále jen na nejbližší letní sezónu.
    Taky by mě zajímalo jestli dával 12h spánku i v létě, když je světlo. Na statku by to byl docela luxus.
    Díky

    OdpovědětVymazat
  2. Mne se prave libi, jak trenoval jednoduse a bez planovani, a dokonce planovani povazoval za skodlive\neefektivni :-) ale rekl bych, ze ted by to uz takhle behat nikoho nebavilo. Se spankem nevim, ale celou dobu normalne full-time pracoval, at jiz na statku, v prodejne ci jako hasic.

    OdpovědětVymazat